pomahejte mailem.cz

„V mém životě bylo všechno špatně. Když bylo nejhůř, spal jsem i pod mostem.”

můj příběh

„Zůstala jsem na ulici a jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla, byl pláč.”

můj příběh

„Často mi bohužel scházela vůle, často jsem podléhal špatným kamarádům i zvykům.”

můj příběh

Dovedete si představit, že se na léta stane Vaším domovem stan na kopci?   

můj příběh

Mario je bohužel typickým produktem české ústavní výchovy.

můj příběh

Hlášení. Hlavní nádraží Praha. Zastávka. Schody. Lucie. Mohlo to tak dopadnout.

můj příběh

Ty mříže před Karlem nejsou náhodnou, i když to nejsou ty, kterých se nejvíc bojí…

můj příběh

A zase stan. Tentokrát v parku na Letné.

můj příběh

Soudy soudí, ale berou v potaz osudy dětí, kterých se zřekli rodiče, rodina a které zůstaly napospas samy…?

můj příběh

Helena je trochu přelétavé ptáčátko. Letí zrovna tam, kde je sypání. No kdo ne, že ano?

můj příběh

O Honzovi toho zatím ještě moc nevíme. Raději mlčí, nic neříká, kouká…

můj příběh

Joj. Hoza. Na Facebooku ho někteří lidé znají jako „malého čáru“. No jo. Je to on. Brácha „velkého čáry“.

můj příběh

Marek je typická „oběť“ výchovné péče státu. Ještě předtím byl ale typická „oběť“ nefunkční rodiny.

můj příběh

Marek často vzpomíná na vykolejení v dětství. Ale to nehorší ve svém životě si Marek spojuje se soudem a následným vězením.

můj příběh

Squat. Mario tam rád nežije a je s ním spojený jeho nejhorší zážitek. Kousek od normálně žijících lidí žil bez vody, bez elektřiny…

můj příběh

Díky Michalově fotogeničnosti jeho hvězda v době minulé dost stoupala… aniž si to ale uvědomil, byl to i začátek jeho pádu…

můj příběh

Tak to je dnes už vlastně ikonická fotka od fotografa Jana Šibíka. To byla Mirkova nejlepší léta, ale také ta nejhorší.

můj příběh

Pepa přijel do Prahy z dětského domova za velkým snem. Sice nás rád vyslechne, přikývne, ale pak si jde svou vysněnou cestou.

můj příběh